Expedice Jeseníky 2026 aneb „Zabava zabava“
Vyrazili jsme v pátek odpoledne vlakem ze Svinova do cílové stanice Kouty nad Desnou. Poté jsme šlapali tmou 8 km do hor, a jelikož jsme na pohyb temným lesem zvyklí, celé jsme to ušli bez baterek.
Těšili jsme se na spaní v kapličce, která dle hodu kostkou (6!) měla být stoprocentně prázdná a celá jen pro nás. V průběhu cesty nás přepadli polští indiáni s vodkou :))
Ke kapličce jsme došli asi za dvě a půl hodiny… V tu chvíli už se zvedal vítr a mraky začaly překrývat hvězdy – jasný důkaz blížícího se deště. Ještě že my spíme v té prázdné kapličce. 🙂
No, co bychom vám jen… Byla plná. 🙂
V horní části spaly dvě holčiny. Ty připadly na Koffiho, kterému ochotně spustily provazový žebřík.
Dole spal chlapík, jenž po chvíli našeho úporného a hlučného snažení vymyslet, jak budeme spát a co budeme jíst, pochopil, že už se nevyspí, poposunul se a udělal nám místo. Okamžitě jej zabrali Vinie, Tobík, Vojta a Thea. David se Sebastianem zabrali vchod a postavili si nedokonalý, ale rychlý přístřešek.
V noci pršelo, ale my jsme byli v suchu. Ráno jsme si uvařili kuskus s tuňákem a parmezánem. Vinie s Vojtou uskutečnili šamanský tanec na vzývání slunce, takže postupně vylézající slunce zase rychle zalezlo. Pobalili jsme věci a šli dál.
Cesta vedla přes Vozku, Červenou horu, Keprník, Šerák, Obří skály, Ramzovou (tam jsme si dali jídlo v restauraci) a Smrk.
Spaní bylo naplánováno na plácek pod vrcholem Smrku. Ale k naší smůle už byl zabraný… Museli jsme dál a najít něco náhradního. Asi po hodině se nám podařilo dorazit na místo s pěknou loukou, kde bylo příjemné místo pod smrky. Rozbili jsme tábor.
Naštěstí nemělo v noci pršet, takže jsme si vyrobili pouze větrolam z jedné veliké celty… Uvařila se večeře (hrachová polévka z DM), zalezlo se do spacáků, a když už jsme usínali…
… začalo pršet.
David se Sebíkem proto dopracovali náš větrolam, ze kterého se po chvilce stal dlouhý stan pro nás všechny. A byli jsme až do rána v suchu.
Ráno jsme posnídali sladkou kaši (vařili jsme Ve, Vo, Ko), sbalili si batohy a opět se vydali na cestu. Čekalo nás finálních 11 km na vlakové nádraží do Starého Města.
Cestou jsme potkali krásnou horskou restauraci, kde jsme si dopřáli čepovanou kofolu, borůvkový knedlík a různé polévky. A taky se tam daly vyčistit zuby a pohlédnout do zrcadla! To jsem teda nedělal. (D)
Dále vedla cesta přes Dalimilovu rozhlednu až dolů do městečka. Vojta byl už úplně mrtvý, takže jsme se střídali v nošení jeho batohu a občas i jeho samotného.
Dřívější vlak jsme bohužel nestihli, ale zklamání jsme vykompenzovali nanukem z blízké restaurace. Za 20 minut nám to jede! Tak čau v Ostravě. 😉
Celkově jsme ušli 40 km. 💪
A jak by řekli naši polští rudí bratři: byla to zabava zabava!
Vyjádření všech:
• Jediné, co nás strašilo, byl vlčí trus…
• Borůvky všude, guláš dobrý a hlady jsme netrpěli, takže spoko… Jen signál občas zlobil.
• Kradení značky se nepovedlo, ale já se pro ni vrátím! Jinak vzývání slunce doporučuji.
Děkujeme za podporu Městskému obvodu Svinov, Moravskoslezskému kraji a městu Ostrava.
