Tentokrát jsme vyjeli na skály do Jeseníků, konkrétně na Rabštejn. Bylo nás celkem 12 + 4 rangers a jeden návštěvník 🙂 zdravím Martina!
Noční cesta byla učiněný zážiteček, hledání spaní a stavění stanů taky. Tolik bukvic jsem pod celtou snad ještě neměl. Ráno se naše omladina vykotlala ze spacáků až s vůní čaje, všechen vypila (díky Iren!), a hned jsme společně mazali na skály, abychom si stihli zalozit, než na nás začnou padat slibované trakaře. Během dopoledne dojel slavnostním kočárem i oslavenec Dušan 🙂 Počasí na celý víkend ukazuje 80% pravděpodobnost deště 🙁
Lození, ač s více či méně plnými kalhotami, jsme nakonec zvládli všichni, někteří i vícekrát. Odpoledne jsme ještě odehráli “mač” přehazky a poté co starší holky řekly bye, a jely kamsi na východ, my ostatní jsme zalezli do místní skvělé hospody na borůvkové knedlíky, kachnu a kofolu. Jak jako skauti v hospodě!??! No chápejte, venku pršelo, my byli zkřehlí, pak ta strašidelná tma všude a to příjemné světlo a teplo prostupující tmu kolem hospody, pak v těch stanech to taky není úplně společenské a pak ještě ta vůně těch knedlíků , no chápete, ne? 🙂 Pozn. redakce: Holky si stěžovaly, že jsme uvedli, že řekly bye a my šli hned do té super hospůdky… no, takhle to vypadá, když skaut nezůstane na akci do konce. Vše nejlepší se vždycky děje, až když tam nejsme! Murphyho vyznavatelé vědí…
Všichni velmi děkujeme tátovi od Michala, který nás pozval na oběd! Zejména děkuje David, neb si oběd mínil uhradit sám, leč jej nahlásil ve stejnou dobu jako děti a tudíž se do zaplacené části připletl také… kecy 🙂 najedl se zadarmo, je mu to trapné, tak se tady z toho teď vypisuje 🙂
Nicméně dále k výpravě!
Lilo a foukalo téměř celou noc, nicméně našim dětem, které se rozhodly zkoumat způsoby spánku jeskynního člověka z období cca 400 000 l. př. n. l. bylo asi sucho a teplo. Snad.
Přišel čas na původně sobotní grilovačku, se slzou v oku jsme zavzpomínali na knedlíky s borůvkami a snědli skývu chleba a hermelín/párky/salám/řízky/makovec/ořechovec a vše co bylo potřeba před obědem dojíst 🙂
Pak se vytvářel mísením náhodných surovin oběd, ale vzhledem k tomu, že byli všichni přejezeni ještě ze snídaně, pohostili jsme raději turisty. Moc tomu nevěřili, ale když jsme sami na sobě prokázali, že jídlo není otrávené, přece jen se odhodlali a téměř bez použití násilí jídlo snědli.
Následovalo odhalení Hugova bince ve stanu, balení, a odchod stejnou lesní cestou domů. V buse se všichni obvyklí cestovatelé podivovali, jak je možné, že je spoj plný a nemohou si sednout. My dělali jako že tam nejsme a že s daným problémem nemáme absolutně nic do činění. Martinovi to nicméně nebránilo se seznámit se dvěmi švarnými dívkami jejichž chrup (a nejen ten) pamatoval již císařpána a snad došlo i na předání telefonních čísel :)))
Tak kam příště?