S prvním krásným víkendem v březnu jsme se vypravili dobývat zříceninu hradu Šostýn. Přísaháme, zřícenina už to byla, za to nemůžeme 🙂
Cestou jsme si vyzkoušeli najít všechny skautské zákony v příběhu, který nám přichystala umělá inteligence kombinací historických dat o Šostýně a skautského desatera. Jeden vynechala – ještě to budou muset v té Americe trochu poladit.
Po několika (asi 2) útrpných kilometrech a po asi 100x položeném dotazu: Kdy už tam budem? jsme dorazili na místo. K našemu překvapení byl hrad zrovna obýván družinou lapků z Kopřivnice (no, ano, byli to také skauti 🙂 takže nebylo od věci se domluvit na společné bitvě.
Po prvotním zhodnocení jednotlivců (Hej, kámo, borec tam má hejkala! Ten to bere vážně!) se všichni pustili do lítého boje a vzájemného ostřelování gumičkami.
Klání to bylo dramatické, plné divokých zvratů a statických momentů. Po příchodu našich roverů se ještě zdramatizovala (byli na chatě v Tiché a ráno si jednak přispali a druhak udělali dloooooouuuuhoooou (dělal ji Seb) teplou snídani, takže přišli až v poledne.
Po bitvě bylo potřeba vyrobit nosítka a odnést raněné. Roveři si během těchto příprav udělali malý exkurz do skautských zákonů v cizích jazycích. (Věděli jste, že polsky se skaut řekne harcerz? :))
Ranění byli za občasného odhození na zem odneseni až k Penny, kde se rázem uzdravili a mašírovali na kofolu. Tu pak Kryštof obětoval bohům nádraží Kopřivnice a odjeli jsme domů.
Komentáře máte povoleny, uvidíme, co to udělá 🙂
Jsem zvědav, kdo sem koukne první a přidá své postřehy z výpravy 🙂